Toxické kovy
Je jich celá řada:
Olovo, hliník, cín, kadmium, chrom, rtuť, selen, a další.
Některé v malých dávkách jsou tělu prospěšné, jenže hranice mezi prospěšností a toxicitou je velmi tenká.
Kovy jsou z těla vylučovány především prostřednictvím ledvin (olovo a kadmium), jater (rtuť), ale i potem, stolicí apod. Při dnešní stravě bohaté na různé jedy, při našem znečištěném prostředí ale tělo nestačí vše vyloučit, tudíž to ukládá na místa, kde to akutně neohrožuje život, nicméně o poškozování organismu nemůže být pochyb.
Cituji MUDr Zornica Petrova Markantová – WM Magazín:
„Nebezpečnost těchto látek spočívá v tom, že toxické dávky jsou poměrně nízké (v miligramech), navíc se ukládají v organismu a zůstávají tam celá desetiletí, integrované do lidské tkáně a nahrazující kovy, které tam správně mají být. Jejich přítomnost zbavuje funkčnosti např. hemoglobin nebo celé plejády enzymů v metabolických řetězcích. Jsou karcinogenní a tělo je neumí přirozeným způsobem rozkládat ani metabolizovat. Projevy chronické otravy jsou nejrůznější a mohou imitovat řadu nemocí: alergie, autismus, chronická střevní onemocnění, autoimunitní onemocnění, dále jsou spojené s průjmy, dušností, anémií, poškození ledvin, odvápnění kostí, únavou, nespavostí, nechutenstvím, poškozením centrálního nervového systému, kožními onemocněními nebo depresí. V neposlední řadě mohou být příčinou onkologických onemocnění a selhání orgánů.“
Oficiální medicína neumí tuto zátěž ani detekovat, ani řešit. Jediné, co je k dispozici jsou medikamenty, které potlačují příznaky.
Naproti tomu detoxikační poradci si s touto zátěží vědí rady.
Cituji: Ing Vladimír Jelínek, CIC metod:
Zdroje rtuti:
- přírodní zdroje rtuti jsou horniny, jejichž zvětráváním se dostává do půd
- velikým znečišťovatelem atmosféry a posléze půd rtutí na celá desetiletí jsou sopky
- spalování uhlí
- výroba chloru amalgámovým způsobem
- těžba zlata amalgámovým způsobem v méně rozvinutých oblastech
- použití rtuti v průmyslových zařízeních a výrobcích – barometry, teploměry, tlakoměry, zářivky, výbojky, některé baterie
- amalgámové zubní výplně – trvale se postupně uvolňuje (místa v okolí krematorií bývají zatížena více rtutí)
- některé očkovací látky využívají jako konzervační příspěvek nízké koncentrace organortuťnatých sloučenin
- ryby, zvláště ty větší, kumulují větší množství methylrtuti, a to zejména ty ze středomořské oblasti.
- kosmetika – oční stíny
- léčivé masti, diuretika, očkovací vakcíny
- zubní plomby
- ochrana osiv
- výpary – výbojky
Olovo:
- je všude kolem nás, je součástí přirody
- je ve stejném sloupci Mendělejevovy tabuky jako vápník – má podobné vlastnosti, proto má schopnost zabudovávat se do kostí.
- Metabolismus vápníku je stejný jako metabolismus olova.
- olovo se z 98 % uloží v kostech, odkud je v průběhu života v období nedostatku mobilizováno spolu s vápníkem
- průměrný člověk vážící 70 kg má v sobě okolo 120 mg olova
- Člověk, který v sobě má vyšší koncentrace olova, bývá pomalejší, hůř se koncentruje, má horší paměť. Některé toxikologické studie ukázaly, že koncentrace olova v malé kosti patella (čéška) je souvisí s úzkostnou povahou člověka.
Cadmium:
- chemickými vlastnostmi opět podobné vápníku
- cílový orgán toxicity jsou ledviny a kosti
- u mužů jsou cílovými orgány prostata a varlata; detoxikace od kadmia je důležitá pro tvorbu kvalitních spermií. Může být příčinou neplodnosti u mužů
- je běžnou součástí životního prostředí, ať z přírodních nebo nepřírodních zdrojů,
- vstřebává se do organismu zažívacím traktem i přes dýchací cesty,
- je obsaženo v cigaretovém dýmu: kuřák nebo pasivní kuřák.
Další samostatnou kapitolou jsou radioaktivní prvky:
Cesium 137, Stroncium 90 – po havárii Černobylu v dubnu 1986 byly rozptýleny po celé Evropě a jsou v přírodě dodnes. Dodnes se dostávají do kořenových systémů rostlin.
